wz
domů
o nás
koncerty
fotky
texty
mp3
zpevnik
kniha
ozvuceni
kontakt
propagace
odkazy

anketa
Texty
B
Boží kapela
D
93 dnů do zimy
Dobré ráno
Dopisy
Důvěra
H
Hledáš mě
Hloupá
Hořkost
Hry
Ch
Chci tě
J
Jed
K
Když
Konec světa
M
MHD
N
Naděje
Na mostě
Na rohu ulice
Nejistota
Nikdo nikde
O
Odmlky
P
Písečné přesypy
Proč mlčíš
Příběh
R
Rád bych
Ryba
S
Sonet o jaru
Srpen
Svítání
U
Únava
Úplněk
V
V autobuse
Večer
Z
Za vodou
Ze všech stran


Boží kapela
(Ondřej, Pavel/Ondřej)

Zase je temno stvoření světa
je dneska večer až poslední kus
Zase tak sama po vąem je veta
Zase mi zbývá blues

Zase tak sama vždycky se to stává
přede mnou oči co nedaj mi spát
slyším svý srdce - tiše podupává
a pak
a pak

Nervózní prsty pochodují taky
že jsem si vzala co nemá se brát
zachraň mě Bože nasaď všechny páky
a začni hrát

Dneska mě múzy nemají rády
výmluvy v šatně jak ujel mi bus
na prkna pozdě za mými zády
kapela spustí blues

Kapela boží za zády mi hrává
svatozář světel a pekelnej flám
slyším svý srdce jak v davu podupává
tam! TAM!

Nahoru


93 dnů do zimy
(Ondřej/Jarka)

Jakoby něco ve vzduchu visí
listy už to nejsou
Sysli o obilí rvou se
a do kanálů
stahujou se
krysy

Jakoby všichni něco cítí
vřes už to není
Nutnost hájit svoje
anebo nutnost boje
o přežití

Jakoby každý něco hledá
lásky už to nejsou
Pelíšek svůj
A stůj co stůj
A stůj co stůj
ho nedat

Nahoru

Dobré ráno
(Ondřej/Ondřej)

Když jsem vyšel dneska ráno z domu
s ženou dětmi řádně rozloučen
a to ticho rozčíslo mi hlavu
a já křičel bože dneska ne!

Pak jsem ale padl na kolena
přišel soused přinesl ho proud
řekl zmetku na tohle jsem čekal
vešel dál a já se nemoh hnout

Tak ti píšu lásko tuhle zprávu
kdo to zvedne jestli zavolám
už se nikdy neodvážím domů
vždyť já klečel a on šel až k nám
Už se nikdy neodvážím domů
vždyť já klečel a on šel až k nám

Nahoru

Dopisy
(Ondřej/Ondřej)

Má lásko já nejsem tam kde ty jsi
a píšu ti spíš jenom dopisy
tesaný do vody z potoka
jen od oka

A nejradši píšu ti na ruce
jsem tvůj novej den ještě v záruce
jsem zítřek a ty dnešní nejsi
tak přej si

Když padají z Velkýho vozu mi
do hlavy všechny ty rozumy
to nebeský moudro tu lítá
a svítá

Taky otevři oči a svítej
je tma i když slunce už září
vidím až do duše tvý
tejden se ti daří
Otevři oči i rány
vždyť nic není ja se to tváří
A noci jsou bílý dny vraný
Jak se ti daří?
Jak se ti proboha daří?

Když přicházej odněkud od lesa
zchytralý kurvy a nebesa
vědí že takový zkřiví
i dříví

A já sice nejsem tam kde ty jsi
a většinou máš jen ty dopisy
ale tesat je do tvojí hlavy
mě baví!

Tak otevři oči...

Nahoru

Důvěra
(Anežka/Ondřej)

V tom rozkmitaným stínu
pod mraky tvýho těla
no to jsem byla smělá
sotva že nezahynu

Ta malá beze zbroje
co v hlavě ji to tepá
a doživotně slepá
a doživotně tvoje

A to je tolik dlouho
a to je strašně krátce
a kde je teď můj rádce
a kde jsi teď má touho

Tak co se stane nyní
jsme nečekaně tišší
už připojeni k říši
kde ruka ruku špiní

Nečekám vlnu z říčky
nad námi ledy tají
polykám andělíčky
vůbec mi nechutnají
Vyplivnu urážky a
kliknu je do éteru
Poběžíš překážky
vsadím si na důvěru

Vsadím si na tu vzadu
co na ní nezáleží
když nemám chleba kradu
když nemám lásku běžím
Za všechny hory doly
za všechny beze síly
za všechny co je bolí
že jste je opustili

Nahoru

Hledáš mě
(Ondřej/Ondřej)

Než za úsvitu
vypadnu z bytu
já kafe ty tu
ty tu spíš

Zahoď za hlavu
kdo z nás je v právu
vlak na Ostravu nebo
na Paříž

Hledáš mě hledáš
hledáš mě hledáš
hledáš
nenajdeš

Dojde ti zpráva
jestli jsem zdravá
jestli jsem mrtvá
docela

Přemítat budeš
kam za mnou půjdeš
kam jsem ti ksakru
zmizela

Hledáš mě...

Možná se ztratím
možná se vrátím
nejspíš až budeš
umírat

Potom tě v letu
naučím větu
opakuj po mě
mám tě rád

Hledáš mě...
nehledáš

Nahoru

Hloupá
(Ondřej/Jarka)

Ptala se mě jestli budou zítra mrazy
jako by měla tát
v týle mě asi posté vlastní slova srazí:
čeho by ses hloupá měla bát

ty hloupá vždyť je máj
řvu na sebe i na ni
zas jedna verze slova snad

Ptala se mě jestli vyčtu z písma osud
že vážně vzorně bude psát
a já vháním moře do řek jako dosud:
co by se tak mohlo stát

ty hloupá vždyť je máj
řvu na sebe i na ni
zas jedna verze slova snad

Ptala se mě hloupá a já měla být ta chytrá:
co by se tak mohlo stát
ptala se mě jestli budou Zítra
jdem se těm slovům zase smát

ty hloupá vždyť je máj
řvu na sebe i na ni
zas jedna verze slova snad

ty hloupá vždyť je máj
řvu na sebe i na ni
zas jedna verze slova snad

Nahoru

Hořkost
(Radim/Radim)

Čerti ví jak dlouho se to ještě bude táhnout
začíná další rok bez tvých dobrých zpráv
ovládáš mě s hlavou jasnou, rukou línou
jak půjde dál tvůj experiment s vášní
ani se nezdá, že jsem ti vůbec nějak zvláštní
proč zrovna já, to radši žádná

Těžkou botou v bahně si tvůj obrys čmárám
nepovíš mi o nás přeci jen trochu víc
nepřiznáš se když tě potmě ke zdi mačkám
jestli mě máš za kus prachu za svou skříní
to mi vůbec nepřipomíná jak mě berou jiní
nejsem další v pořadí

Dívej, ta hořkost, co mi z očí kouká
tak za tu můžeš, to je tvůj nápis na mých zdech
hromádka štěstí se světem nepotlouká
a co je horší, nechodí ani po lidech
někam mi odcházíš, životem vonící
a já sbírám se, mávám ti rukou zešedlou
radši se nevracej, už jsem za tou hranicí
a slabší než kdy dřív

Ale nenech se zmást, že mě to trápí, že mi plány křížíš
klame tě zdání že se hrůzou zavírám
to rozum dá že se člověk i jinde poohlíží
a pod mojí krutovládou květy lásky pořád rostou
polštáře vlhnou vždycky k ránu mojí malou pomstou
však bude líp, jen tak dál

Dívej, ta hořkost ...

Nahoru

Hry
(Ondřej/Lucie Jurigová)

S únavou noci
svádím boj o spánek
tříštím se o vánek
s úsměvem bosým

S únavou noci tyhle hry

Prohrávám desítky
svých starých lásek
tma hledí bez výtky
a jen rána ptá se

S únavou noci tyhle hry

Prohrávám desítky
lásek i sebe
není tu výčitky
jen duše zebe
Není tu výčitky
jen duše se chvěje

S únavou noci

svádím boj o spánek
svých starých lásek
opřená o vánek
hraju když dá se
s únavou noci tyhle hry

Nahoru

Chci tě
(Radim/Radim)

Zima tu z oken fouká
to nemáš ani zdání
hlavu plnou prášků
co ani smutek nezahání
pořád tě mám na očích
a koukám že se daří

Večer co večer ti dávám
jednu šanci jeden náznak
to bys při svých známých
mohl aspoň trochu chápat
ale nejspíš mezi řádky
čteš míň než já

Chci tě tak dlouho
jak dlouho tě znám
až se mi zpod rukou práší
jak tě vítám jak ti mávám
tak si říkám
že tě nepotkávám náhodou
Chci tě tak dlouho
jak dlouho tě znám
přece nechceš věčně zůstat sám

A co se nachodím světem
kde všichni tolik vědí
a všechno nějak můžou
a svojí práci rozumějí
a věci jim mezi řečí
hned z rukou nemizejí

Chci tě tak dlouho...

Na stole v papírech šustí
zbytečná věta o lásce
měříš ji lehkou váhou
stála mě tolik práce
čekám na slovo z dálky
zatím nic a čas letí

Nahoru

Jed
(Ondřej/Ondřej)

Slova maj často různou váhu
jdu k tobě přes most sebevrahů
zpátky zase přes most Legií
v každým případě těch co už nežijí

Ale my žijem dlouze tence
najdu se na tvý navštívence
moje viny tvoje dlouhý tituly
a všechny lidi co nás pro ně minuli

Jed jedů - ty zkřivená vině
Jed jedů - a jak jsi mě splet
Jed jedů - ty lži v čistým víně
Jed, jed, jen jed

Ale my žijem hůř a hůře
jsi ďábel já jen černý kuře
jsi vina já jen spoluvina
jsi rakovina, rakovina

Jed jedů...

Snad už tě nikdy neuvidím
jsi pro mě poslední z mých lidí
jsi pro mě konec naděje
že co se děje to se nikdy neděje

Jed jedů...

Nahoru

Když
(Ondřej/Jacques Prévert)

Když lvíče s chutí obědvá
omládne lvice jedna dvě
když oheň chce svou potravu
celá zem zrudne
krvavě

Když hovoří smrt o lásce
život se vzdává naděje
když mluví život o smrti
láska se jenom
usměje

Nahoru

Konec světa
(Ondřej/Ondřej)

Půjdu s tebou třeba na konec světa
ale neříkej mi nic o tom že
beze mě bys nebyl nic to
neříkej
To neříkej

To je pak rázem po klidu veta
a neuděláš aby to bylo
jako dřív a tak to radši
neříkej

Nejsem přece tvůj útěk z boje
a nechci tě mít na zádech jak
atlas abych nesla celej svět
ten tvůj svět

A jestli jsi můj tak já jsem tvoje
a vždycky je to pro oba stejný
a přísahám že jenom tak tě
chci

Jsem možná horší než ty si myslíš
nebo možná lepší a to ty taky
a ráda vidím nad obzorem ptáky
Krouží tak že voči se mi toulaj
nemáš zdání jaký by to bylo
bejt tak spolu a taky ještě volní
O tomhle si můžu nechat zdát

Snad je tohle taky trochu cesta
snad se na mě nezlobíš že říkám
všechno co si myslím co mě bolí
stejně
dávno víš

Půjdu s tebou třeba na konec města
a pak dál až kde je všechno blízko
jenom jedno jenom jedno místo je
dávno pryč

Jsem možná horší než ty si myslíš...

Nahoru

MHD
(Anežka, Pavel/Jarka)

Vlakem s váma
s váma vlakem
na vás všechny
se to vleče
všichni jste tak krásně stejní

Busem s váma
s váma busem
na vás všechny
těžkým busem
všichni jste tak krásně stejní

Vlaky jedou
auta stojí
seru na vás
jdu se projít
všichni jste tak krásně stejní

Metrem s váma
s váma metrem
na vás všechny
stejným metrem
všichni jste tak stejnostejní
debilové obyčejní

Nahoru

Naděje
(Anežka/Ondřej)

Na nebi divný kola
a taky divný mraky
jsi hodnej že mi voláš
já už to vidím taky
Letenku do zámoří
taky už dlouho sháním
Co hoří ať tu shoří
poletím prvním ranním

Poletím prvním ráno
Ať se děje co se děje
koukám se dolů - ano
potopa bez naděje
Lituju že ti vadí
že tě tu takhle nechám
to je ve mně to hadí
já totiž spěchám spěchám

Prvním ranním na oblohu
co je boží vezu Bohu
Už ne tvoje už jen svoje
tak mě omluv - prchám z boje

Ještě je naděje
i v mojí zradě je
ve vzduchu vodě je
naděje

Ještě je naděje
i v mojí zradě je
ve vzduchu vodě je
naděje

Naděje naděje
naděje naděje
naděje naděje
naděje

Nahoru

Na mostě
(Ondřej/Ondřej)

Na mostě sněľí
a koukám se na vodu
na ledě vozí se
vrány
Lepší je nežít než
nenajít svobodu
svobodu zasadit
rány

Už zase chodím
po žulovým chodníku
město mám v očích jak
písek
Znovu se rodím
jsem mimino v košíku
plavu
a nepotopím se

Přešla jsem po mostě
od tebe ke mně
Slunce se zmítalo
veliký míč
z východu na západ
kamení vrzalo.
Přešla jsem po mostě
a ty
jsi pryč...

Jednou se podívám
za tvoje palety
barevný obrázky
spálím
Zvědavá nebývám
na ty tvý sonety
I kdyby za něco
stály

Mě se to netýká
kolik je papíru
píšeš mi to samý
postý
Potichu naříkám
když hořím pro víru
v pevný a kamenný
mosty

Přešla jsem po mostě
od tebe ke mně
Slunce se zmítalo
veliký míč
z východu na západ
kamení vrzalo.
Přešla jsem po mostě
a ty
jsi pryč...

Nahoru

Na rohu ulice
(Anežka/Jacques Prévert)

Je poledne všechno je černé
a najednou červené čas od času
Na rohu jedné ulice co už není
smrt se prochází jako doma

Kašlu na ni čekám ne duhu
duha je můj milenec
Láska se schovává kdekoliv
Láska se nalézá kdykoliv
Láska se hledá všelijak
Láska je mladší nežli smrt
i když snad spatřily najednou světlo světa

Na rohu ulice co už není
která na okamžik zmizela
smrt se prochází

Kašlu na ni - čekám na milého
Jsem si jista
Nebude dnes jejím klientem

Nahoru

Nejistota
(Radim/Radim)

Místo rovně chodím do zatáček
na sedmým schodě vždycky zakopávám
určitě máš pro mě další háček
jen až se divit nepřestávám
na obzoru věže katedrály
pro toho kdo tahá za provázky
na středověký dalažbě jsme se váleli a smáli
ale byl to jen smích nebo úsměv lásky

Ta nejsitota se mnou mává
tolik věcí je potřeba říct
v podstatě mě hrozně trápíš
ale stejně si nepřeju
stejně si nepřeju víc

Čáry se mi v dálce rozbíhají
stromy šednou jaro nepřichází
jeden za druhým skutky utíkají
věty slova bláto houští mlází
na obzoru hradby z paneláků
pro všechny co vědí jak to máme
vzkazy si rejem do asfaltu
ale nic si v nich neříkáme

Ta nejistota...

Můžeš si myslet víceméně co chceš
z toho co píšeš to stejně nevysvítá
může se stát najednou zaklepeš a přijdeš
a nebo jednou přijdu já

Píšu ti číslo na tácek pod půllitrem
jenom pij až do dna ať ho získáš
přestaň si všímat co si od života berem
jenom si představ jak volně lítáš
na obzoru stráže na cimbuří
hlídají pro ostatní jak to máme
to asi obě naše minulosti zuří
že z jiný nuly začínáme

Ta nejistota...

Nahoru

Nikdo nikde
(Anežka/Ondřej)

Někde někde možná svítá
tady je pořád tma
Někde někdo asi chytá
můry za křídla

Někde někde možná není
čeho se tolik bát
Někde někdo ponížení
zkusil tolikrát

Nikde nikde nejsem doma
Doma nemám ale kdo má
Doma je tam kde jsou sny
Nikde nikde nejsi ty

Nikde nikdo po mém srdci
Nikde nikdo zde jsou lvi
Taky psi a taky vlci
a taky obavy

Nahoru

Odmlky
(Radim/Ondřej)

Koukáme na sebe v ještěří tlamě
nemyslím na tebe nemyslíš na mě
A když se dohodnem jak všechno změnit
můžem se vdávat a můžem se ženit

Koukáme na sebe jsi to ty vlastně
kdy jsme se cítili dobře a slastně
A když se dohodnem že všechno platí
kdo na tom vydělá kdo na tom tratí

Jak chodím pod okny
setmělých domů
hlasy a odmlky
na místě zlomu
Láska jak oprátka
přivážu sebe
k tobě a oba pak
na živé nebe

Pohnul jsi kameny na šachovnicích
pokrčím rameny víc vzduchu v plicích
Rychle se nadechni podívej dolů
Tak už jsme skončili konečně spolu

Nahoru

Písečné přesypy
(Anežka/Jacques Prévert)

Démoni a divoucí divy
Poryvy a odlivy
A moře odlilo se do dáli

Jsi jak řasa kterou hladí vítr láskyplný
v loži písečném se tvoje tělo ve snu vlní

Démoni a divoucí divy
poryvy a odlivy
A moře odlilo se do dáli

V tvých očích přivřených
dvě malé vlnky zůstaly

Démoni a divoucí divy
Přílivy a odlivy
Dvě malé vlnky a já tonu v nich.

Nahoru

Proč mlčíš
(Anežka/Petr Svoboda)

Po stráních kamenných
po srdcích našich tvých
po nohách znavených
snad posledních

Po noci po světě
v bezmoci v tvé větě
potkáš mě já vím že
v předposlední

Poznávám lidi zvěř
předstírám to mi věř
nechci tě tak jen běž
od hlavy mý

Poslouchám pane můj
stačí jen vzkřikni stůj
hlavně už srdce kuj
než bude zlý

Proč mlčíš nemluvíš
proč mlčíš co jen víš
Proč mlčíš
proč mlčíš
proč

Nahoru

Příběh
(Radim/Radim)

Uprostřed úvah komu se příště zaprodám
mě najednou vyrušil tvůj smích
jenom pár záblesků z večera do rána
ale asi dobře mířených

Teď kleju s údivem nejdeš mi na ruku
nikoho se na mě nezeptáš
sama a opilá s cedulkou na krku
všichni jsou blázni jenom já

Beru ten příběh
do suchých dlaní
a už mě čáry života pálí
Co když mě budeš chtít
co se tím změní
Prej ve mně tušíš víc
ale já nic víc nemám
já jenom koukám
kdy se v tobě něco probudí

Kdo si to stěžoval že je tak málo lásky
ve mně je jí až jde z toho strach
nic mi teď nezbejvá než těch pár tahů z trávy
v sousedovic zahradách

A přitom mám svůj svět nic mi v něm nechybí
víno mě uspí budík probudí
proč tolik námahy jsou to jen pocity
smích je pořád stejnej pláč mě nebaví

Beru ten příběh...

Nahoru

Rád bych
(Ondřej/Ondřej)

Rád bych ti řek co na duši mě pálí
řek bych to všem ale všichni by se smáli
Mý srdce větrá poslední kouty
Řek bych to všem ale všichni nejsou ty

Všichni nejsou ty

Rád bych ti řek jak ukrutně se bojím
že budu sám a sám že neobstojím
Možná tě mám jen ty víš jestli ano
Večer je klid a já mám pořád ráno

Já mám pořád ráno

Vidíš ten chlap
co u podzemky stává
to že je sám
a my jsme aspoň spolu...
Hlasitě zdraví
a mrtvý vyvolává
Běžíme nahoru
a schody jedou dolů
Běžíme nahoru
a schody jedou dolů

Rád bych ti řek že pořád ještě spěchám
spěchat je zlý ale asi to tak nechám
Ptej se co chceš vždycky to bude ANO
Večer je smrt a koukej vždyť je ráno

Večer je smrt a koukej už je ráno...

Nahoru

Ryba
(Ondřej/Jarka)

Plavala ryba rybníkem v lednu
a sténala
a sténala
přestože z němých úst
nevyšla hláska
přestože z němých úst
nevyšla hláska

Plavala ryba rybníkem v lednu
a brečela
a brečela
přestože v rybníku slzy
od vody nepoznáš
přestože v rybníku slzy
ani nepoznáš

Plavala ryba rybníkem v lednu
a zkoušela
jak by se modlila
jenže jí hrozně moc chyběly ruce
které by sepla
jenže jí chyběly ruce
které by sepla

Plavala ryba rybníkem v lednu
plavala ryba rybníkem v lednu
plavala ryba rybníkem v lednu
jediná
břichem ke dnu.

Nahoru

Sonet o jaru
(Ondřej/Ondřej)

Kdosi se pokouší o tvůj osud
Poslední vločky výprodej zimy
Do očí za víčky sklopenými
Krvavě vidíš co bylo dosud

Kdosi si vyzkouší všechny své zbraně
Někoho podrazíš někdo zas tebe
Nad hlavou se smíchem zavíraj nebe
Co v březnu vyraší zajde zas planě

Stejně je pozdě - k čemu to jaro
Patnácté dvacáté třicáté třetí
Padáš a zítra už nepoletíš

K zemi se řítíš a plnou parou
Ostnaté dráty jsou pod napětím
Ty už jen zestárneš

Chudáci děti

Nahoru

Srpen
(Radim/Ondřej)

S hlavou čistou jako nebe
představím si třeba tebe
jak se snažíš jak mi brečíš
láskou mimo jak tu klečíš

S hlavou čistou jako nebe
představím si taky sebe
jak tě volám marně chodím
koukám zdola bahno brodím

Kulhám k tobě
čerstvě posečeným polem
život drtí nás
jak neposlušnej golem
Počkám na noc
budou hvězdy padat na zem
a rázem

S hlavou čistou jako nebe
představím si mě a tebe
jak se žárem co my víme
na oblohu vypaříme

Nahoru

Svítání
(Ondřej/Radim)

Budu já
ospalá postava na konci podloubí

silueta
vyražená na průčelí
Celou noc ve městě
a teprve svítání
nás doopravdy stmelí

Vidíš mě
Na kousek od tebe snažím se jít po svých

A taky koukáš
už trochu rozmazaně
Začíná vidění
světlajících domů
a my schováme se za ně

Budu rád
Neříkej nic a naznač mi jen rukou
Rád
A nemáme sílu
už ani na mluvení
Ulice zrůžoví
pod čtyřma nohama
Jsme nocí v městě rozmazlení

Rozmazlení

Pojď radši někam
do průjezdu
tam růžovo ještě není

Nahoru

Únava
(Ondřej/Ondřej)

Únava
nohy mi zláme
nic nenaděláme
nic nebude dál

Donaha
stejně se svléknu
tiše ti řeknu
co by sis přál

Díváš se
z poslední síly
tak jsme tu zbyli
jsme tu jen my

Podívej
celá se třesu
bojím se běsů
bojím se tmy

Dej mi jen chvíli času
naději síly vlasu
ozvěnu tvého hlasu
v tichu dní

Dej mi to co mě hřeje
jen pár slov z výprodeje
cestičku z beznaděje
poslední

Nahoru

Úplněk
(Radim/Radim)

Sedm dní do úplňku
mělas ho vidět se mnou
jenže můj vítr, i když svěží
nezčeřil ani vlnku
na tvojí hladině
a svět je o tvou teplou ruku
studenější

Pouštím tě po proudu
nedám ti nic víc do košíku
zašeptej přes vodu
jedinou větu místo díků
Tak daleko máš k těmhle slovům
a ještě dál od slov k činům
váhej si na vážkách
má láska ti tak málo sluší
nikdy už mě nevyrušíš
rány do dveří nemám rád

Máj už se táhne k létu
mělo mě spálit s tebou
a teď chladnu místo spaní
nad ránem u bufetu
žízeň a hlad mě ženou
únavou z tebe jsem čím dál
veselejší

Pouštím tě po proudu...

Nahoru

V autobuse
(Radim/Radim)

Až tě příště zase něco osvítí
tak mi to prosím pověz dřív
mám tvrdou hlavu, něco vydrží
už měknu pod tvou zátěží
byls moje šance

Teď je asi už nabíledni
ani ty nejsi poslední
slyším z tebe hudbu pohřební
jsi moje vedro polední
ale čas běží, bude se smrákat
na rozloučenou pusu, a pak

v autobuse cestou domů
směje se na mě kvůli kdoví čemu
třeba mě pozve dál
kdo by takhle pozdě utíkal
Vystupovat už hlavou kejvá
no já ráda co mi taky zbejvá
pleteš se nemám stání
vyrazit za tím z čeho kápne víc

Dobře vím že tohle nemáš rád
neměla jsem o tom začínat
radši to spláchnem v přítmí kina
další nudnou flaškou vína
je mi z ní špatně, vidím tě dvakrát
dvakrát víc než bych chtěla
a pak

v autobuse cestou domů...

Nahoru

Večer
(Ondřej/Ondřej)

Večer se nafouk
Jako balón z gumy
A ve mně duní

Sotva už tvoje
Sotva už věrná
Obloha černá

Plazí se pod zemí
Hejna slepých červů
Bestie ztracený
Konečky mých nervů
Spálený mosty a
Zmarněný plány a
Jizvy a šrámy

A potom ráno
Země se svléká
A každej čeká

Až vyjdu z domu
Zakrytý hledí
A všichni vědí

Že jsou tu pod zemí
Hejna slepých červů
Bestie ztracený
Konečky mých nervů
Dobytý pevnosti
Trosky a trámy
/:Otevřený rány:/

Přijď ke mně večer
Možná tu jsem
Už jen na půl dechu

Dělej mi úkryt
Dělej mi zem
A dělej mi střechu

Zavři tam pod zemí
Ty bílý červy
Tak ať jsme ztracený
Pouta mý přervi
Zapálíš mosty
A zaženeš vrány
/:Zahojíš rány:/

Nahoru

Za vodou
(Radim/Radim)

Večer přijdu domů
kde mě nikdo nečeká
ani za rukáv me hnedka nechytá
najednou se neptáš
kde jsem byla, proč tak pozdě
a co ten úsměv, co zas zapírám

Cos odjel pryč já nejsem
v žádných kolejích
to nám to hezky začíná
v tom moři mezi náma
rychle ztrácím spojení
a kdoví jestli mě to zajímá

To ne že si zoufám
já jen hledám druhej dech
píšeme si voláme si do omrzení
ale na věci se tím nic nemění

Zůstat jenom tvoje
to leda náhodou
když tě takhle mám a nemám zároveň
tolik lidí kolem
a ty seš za vodou
najednou ňák ztrácím úroveň

To ne že si zoufám
já jen hledám druhej dech
posílám ti spoustu lásky do omrzení
ale na věci se tím nic nemění

Nahoru

Ze všech stran
(Radim/Radim)

Byla jsem sama dlouhý léta
a teď se to změní, jak se zdá
teď se nabídky hrnou ze všech stran
až se v tom málem nevyznám

Jeden se bojí, jinej brečí
že se prej málo ozývám
ale kdo to má stíhat když se zprávy
den co den slítaj ze všech stran

Ráda se usmívám
ráda říkám hezký věci do očí
až to zajiskří
ráda se poznávám
v pohledech lidí kolem v ulicích
je jich čím dál víc
a svědomí má měsíc volno
ale furt to není ono
pořád se ptám kytek
jestli mě má aspoň někdo rád

Byla jsem sama jak zákon káže
a ty seš tu novej, co bys rád
neříkej že mám další zářez
že už mi taky propadáš

Nahoru